čtvrtek 22. září 2016

Recenze – Špulka modré nitě

Autorka:                   Anne Tyler
Překlad:                     Marcela Nejedlá
Nakladatelství:       Ikar
Rok vydání v ČR:   2016
Počet stran:              294

Anotace:
Jeden dům. Jedna rodina. Tři generace.
Rodina Whitshankových oplývá jakýmsi nepopsatelným nádechem výjimečnosti, zároveň se ale podobá jakékoli jiné rodině. V příbězích, které jednotliví protagonisté vyprávějí sobě i jiným, odhalují jen část pravdy – a některé kousky skládačky vyplouvají na povrch až po mnoha letech. Jako ve všech rodinách i v té jejich je spousta lásky a smíchu, stejně jako zklamání a žárlivostí. V centru vyprávění jsou manželé Abby a Red a jejich čtyři děti, především nejmladší syn Denny, neschopný se vázat ani k povinnostem, ani ke vztahům či práci, zároveň rozčilující i přitažlivý, který se do rodiny vrací a zase mizí, rozvíří emoce a stáhne se.
Rodinná sága začíná ve dvacátých letech minulého století, kdy do Baltimoru přicházejí Redovi rodiče Junior a Linnie a táhne se až k Abbyiným a Redovým vnoučatům na počátku nového století. Hlavně se ale odvíjí kolem krásného domu, který patriarcha Junior kdysi postavil pro bohatého zákazníka a pak získal pro sebe.



Kniha americké autorky Anne Tyler je rozdělena na čtyři části. První a zároveň nejdelší část nese název Nemůžu odejít, dokud neumře pes. Představuje nám rodinu Whitshankových, Abby, Reda a jejich čtyři dospělé děti, snachy, zeťe a vnoučata. Mezi dětmi Whitshankových vyniká Denny, ovšem spíš v tom negativním smyslu. Není schopen si udržet práci, manželství se mu také rozpadlo. A zdá se, že ke své matce má od mala ne právě kladný vztah. Zachová se konečně po letech jako správný syn, když rodinu postihnou starosti spojené s vzrůstajícím věkem rodičů? Anebo se objeví a zase zmizí, jako už tolikrát? 

Druhá část knihy s názvem Jaký to svět, jaký to svět nám přibližuje mladou Abby Whitshankovou, tehdy ještě Daltonovou. Nahlédneme do roku 1959, kdy Abby měla zatím Reda pouze jako kamaráda.

V části třetí pod názvem Vědro modré barvy poznáme  pro změnu život zakladatele rodiny Juniora Whitshanka, otce Reda, a jeho mladé ženy. Jejich románek začal docela nebezpečným způsobem, alespoň pro Juniora a nakonec vyústil po letech v manželství. 

V poslední nejkratší části s názvem Špulka modré nitě se vracíme zpět do současnosti, kdy rodina Whitshankových prochází nelehkým životním obdobím. 

V úterý spal Denny do poledne. Pak vytřel podlahy v koupelnách a podlahu v kuchyni. Zametl celou přední verandu, otřel nábytek, který tam byl, a upevnil uvolněný sloupek zábradlí, kterého si při úklidu všiml. Opravil uzávěr na Abbyiných korálích a vyměnil baterky v detektoru kouře. Později toho odpoledne, když byla Nora s dětmi u bazénu, připravil složité zeleninové lasagne na večer. Nora plánovala udělat hamburgery a grilovanou kukuřici, jak mu řekla, když se vrátila, ale Denny prohlásil, že to si můžou dát zítra.
„Nebo bychom si mohli dát zítra lasagne,“ namítla Nora, „protože hamburgery a kukuřice by se měly jíst čerstvé.“
„Ale no tak, vy dva,“ zvolala Abby. „Nikdo z vás se večeří otravovat nemusí. Tu jsem ještě schopná obstarat.“
„Moje lasagne by se taky měly jíst čerstvé,“ bránil se Denny. „Koukej, Noro, jen se snažím tady něco dělat. Nemám toho moc na práci.“
„To má svůj důvod,“ oznámila Abby všem najednou. „Až moc lidí se tady snaží být nápomocných.“

Kniha Špulka modré nitě nebude asi čtením pro každého. Mě ovšem bavila. Četla se mi dobře a autorčin vypravěčský styl mi sedl. Nečekejte v knize nějaké velké, dějové zvraty. Příběh plyne velmi pomalu, ale nenudí vás. Autorka popisuje život jedné rodiny, zabíhá i do minulých let. V těchto pasážích se třeba dozvíme, jak rodina přišla ke svému krásnému domu. Určitě mě nejvíc bavilo vyprávění ze současnosti, o čemž je kniha především. Nahlédnutí do minulosti ve dvou částech knihy je celkem stručné. Žádná postava příběhu nijak zvlášť nevyčnívá, dle mého ani zmiňovaný Denny. Celá kniha je psána v er-formě.

Špulku modré nitě doporučuji všem čtenářům, kteří si užívají rodinné příběhy, poklidné čtení. Všichni ostatní, kteří si libují ve svižném vyprávění, překvapivých zvratech, by asi nebyli právě nadšení.

O autorce:
Anne Tyler je americká spisovatelka pocházející z Mineapolisu. Za svůj román Breathing Lessons získala v roce 1989 Pulitzerovu cenu a i všechna její další díla byla velmi kladně přijata veřejností i kritiky. V roce 1944 byla navržena svými kolegy Roddy Doylem a Nickem Hornbym na prestižní cenu Největší anglicky píšící autor. Žije v Baltimoru, kde se také odehrává většina její tvorby.





Hodnocení: 80%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji knihkupectví Knihy Dobrovský. Knihu zde také můžete zakoupit.


12 komentářů:

  1. Na recenzi téhle knihy jsem se těšila. Bohužel se zdá, že to není nic pro mě. Mám raději akčnější kousky :-) Mimochodem, super, že ses zapojila do mé Giveaway

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to opravdu spíš pomalejší a klidnější čtení. Ale líbila se mi víc než třeba Matčiny dary.

      Vymazat
  2. Na tuhle jsem se moc těšila a musím říct, že si Špulku asi přeci jen pořídím :) Obvykle tedy dávám přednost akčnějším knihám, občas je ale ráda proložím něčím klidnějším a rodinné příběhy mě velmi baví, takže tohle bude to pravé ořechové :)
    Díky moc, Šári a měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, pokud tě baví i klidné rodinné příběhy, tak by tě mohla Špulka bavit :) Měj se krásně :)

      Vymazat
  3. Šári, můj vkus znáš, takže víš, že tohle není zatím čtení pro mě. Třeba časem :) Každopádně recenzi jsem si moc ráda přečetla, je skvělá jako vždy :) Hezký večer!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kristý děkuji, je mi jasné, že tato kniha nebude pro všechny. Měj se moc hezky :)

      Vymazat
  4. Nad Špulkou modré nitě jsem uvažovala a snad se mi někdy dostane pod ruku. Mám ji na seznamu :-D Hezká recenze!

    OdpovědětVymazat
  5. Tvá recenze mě na knihu nalákala, takže děkuji a špulku si píšu na seznam :-)

    OdpovědětVymazat
  6. To mě velice láká, už jsem to dneska psala, ale doporučím ti knihu Hluboký hrob. Tam se vracíš krásn do minulosti a sleduješ skutečný příběh a naproti tomu ti ukazují ten samý příběh, ale jak si myslí, že se stal. No paráda!
    Katy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O knížce už jsem slyšela a mám ji na seznamu. Snad se k ní někdy tím mým obřím seznamem proderu :)) Měj se moc hezky, Katy :)

      Vymazat

Děkuji za tvůj komentář ♥