Recenze – Zbláznila ses?

Autorka:                    Jana Franče Jirásková

Nakladatelství:       Paseka

Rok vydání v ČR:   2016

Počet stran:              213

Anotace:

Je rozvedená, je jí přes čtyřicet a čeká dítě s partnerem o generaci mladším. Dalo by se to ustát lépe, kdyby doma už neměla čtyři děti od dětského věku do dospělosti. Sama dalšího potomka rozhodně chce, ale ne všichni v okolí vnímají její situaci stejně pozitivně. Každodenní kolotoč vytížené ženy se střídá se snově fantazijními pasážemi, v nichž se hrdinka vypořádává s problematickým vztahem k vlastní matce. Nejsilnější lidské pouto se tu odhaluje se vší složitostí a emocionální tíhou. Přes specifickou situaci hrdinky se v románu, zachycujícím univerzální témata dneška, najde nejedna čtenářka.

Rozvedená knihovnice po čtyřicítce se čtyřmi dětmi. To je hlavní hrdinka knihy Jany Jiráskové. Nejstarší dcera u matky již nebydlí, ale prostřední a nejmladší dcera a syn ano. A takto jsou děti po celou dobu nazývány. Nemají žádné konkrétní jméno, prostě Syn, Nejmladšídcera, Prostřednídcera... Poznáváme také hrdinčiny přátele se zajímavými přezdívkami či jmény... Hafánková, Tlemil, Třešinka, Fouňa, Jesmína... Vlastně ani naši hlavní hrdinku neznáme křestním jménem. Zkrátka ONA. Schází se s o deset let mladším Filipem, se kterým otěhotní. Páté dítě na cestě. Většina lidí si málem zaklepe na čelo. Nezbláznila se? Ale ONA vůbec nepřemýšlí o tom, že by dítě neporodila. „Kromě rození dětí jsi nic nedokázala!“ útočí na dceru matka v děsivých snech. Sny jsou opravdu šílené, sexuálně zabarvené, často až nechutné. Odráží se v nich vztah naší hrdinky k matce a naopak. Matka propadla alkoholu  a na adresu dcery snad nikdy nepronesla nic milého či alespoň pozitivního. Dcera by chtěla jejich vztah urovnat, ale má pocit, že vynakládá zbytečnou snahu. Spíš už rezignuje. Vztah s dětmi má skvělý, bere je jako kamarády a sobě rovné parťáky. Což občas Filip tak trochu nechápe, postrádá jistá pravidla. Bude jim vztah fungovat i za pár let? Co když jsou každý úplně jiný a navíc ten věkový rozdíl? Občas se naše hlavní postava utápí v pochybnostech. Ale na druhou stranu... Nikdo neví ani to, co bude zítra, natož za několik let.

18:45

Beru si kafe a jdu za dětma. 

„Tak co v práci, mamko?“ ptá se Syn. 

„Ale jo, dobrý,“ pokrčím rameny, „normálka, jako vždycky.“

„Dobrý? To je celá tvoje odpověď?“ napomene mě naoko přísně. „A teď se zeptej ty mě, co ve škole.“

Nachytal mě. Směju se.

„Koukáme na kočárky a na dětský postýlky,“ hlásí Nejmladšídcera.

„Měli bysme vybrat nějakej schopnej kočár, abych se nestyděl s tím vylízt na ulici,“ vysvětluje Syn.

„To jo,“ souhlasím a představuju si, jak mu bude vození sourozence slušet. Zároveň si nedělám iluze, že to bude nějak s vyjížďkama s miminem přehánět.

Příběh je vyprávěn v první osobě naší hrdinkou prostřednictvím deníkových zápisků. Tyto zápisky se střídají se sny, které se naší hlavní postavě každou noc zdají. A musím říct, že mě kniha bavila. Žádnou podobnou jsem dosud nečetla. Sedla mi i zmíněná deníková forma, kterou je kniha napsaná. Já ji určitě čtenářkám můžu jen doporučit. Nečekejte však žádný sluníčkový příběh nastávající maminky. Kniha je prostě neotřelá svým způsobem. Už jen i samotnou absencí klasických křestních jmen. Hlavní hrdinka je životem obouchaná ženská, která je zvyklá si se vším poradit. Bohužel však nezvládá vlastní matku. Stačí jeden telefonát a promění se v uzlíček nervů. Ale každý máme nějakého kostlivce ve skříni.

Pokud hledáte svým způsobem originální příběh ze života, napsaný českou autorkou, určitě sáhněte po knize Zbláznila ses? Kniha oplývá úžasnou obálkou, jejíž autorkou je Lela Geislerová. Zaujala mě na první pohled a hned jsem se pídila, o čem kniha  pojednává.

„S tebou se prostě nedá normálně mluvit, asi tě budu muset přestat navštěvovat,“ řekla jsem a chtěla odejít.

„Víš, s čím budeš muset přestat?!“ začala křičet. „Víš s čím?! S tím zoufalým rozením nezvedenejch parchantů! Všem jim kouká z očí zlo a to, že nemají před ničím a nikým úctu...“

„Neber si furt do huby moje děti, jednou provždy!“

Když už jsem byla mezi dveřma, matka zasténala:

„A ten gin? Můžeš pro mě udělat ještě alespoň to...?“

Než jsem stihla odpovědět, že „ale no jo“, zatarasil mi cestu animovanej Jack Nicholson a ukazováčkem přes ústa mi naznačoval: „Pssst.“ 

(úryvek snu)

O autorce:

Jana Franče Jirásková (1970) pracuje jako knihovnice, psala nejprve poezii a později publikovala ve sbornících a almanaších povídky. Knižně vyšly povídkové sbírky Kanička pošmodrchaná (2008) a Paranoidní pijavice (2012).

Hodnocení: 85%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Paseka. Knihu zde můžete zakoupit.