neděle 16. října 2016

Recenze – Všude kolem černý les

Autorka:                    Ruth Ware
Překlad:                     Vlasta Hesounová
Nakladatelství:       Leda
Rok vydání v ČR:   2016
Počet stran:              350


Někdo chystá svatbu... někdo vraždu...

Anotace
Leonoře je šestadvacet a píše docela úspěšné detektivky. I když žije osaměle, je se svým způsobem života spokojená – až do dne, kdy dostane nečekané pozvání na předsvatební rozlučkový víkend své bývalé přítelkyně Clare, kterou deset let neviděla. Leonora po dlouhém váhání pozvání přijme a ocitá se s hrstkou dalších lidí – s nimiž má společné hlavně to, že se všichni znají s Clare – v extravagantním skleněném domě kdesi na anglickém venkově. A zanedlouho se začnou dít podivné věci. V Leonoře vzrůstá napětí, až se druhého večera rozhodne, že se hned ráno vrátí do Londýna. Jenže v noci dojde k osudné události…
Lenora se probudí s těžkým zraněním v nemocnici – a dozvídá se o vraždě. Její pokoj hlídá policie: chrání ji před někým, nebo ji hlídají jako vězně? Aby mohla odpovědět, musí si vzpomenout, co se vlastně během víkendu přihodilo. Dokáže se oprostit od pocitu viny a odhalit skutečné motivy a skutečného vraha? Najde odvahu, aby se svěřila s tajemstvím, které dosud nechala pohřbeno v minulosti?

Když jsem se rozhlédla po našem kroužku, viděla jsem, že ostatní dělají totéž co já: odhadují hosty, které neznají, a snaží se je v duchu spojit s obrázkem Clare. Zachytila jsem Tomův pohled ve chvíli, kdy se na mě díval s nepokrytou zvědavostí hraničící s nepřátelstvím a honem jsem sklopila zrak. Nikdo nechtěl promluvit první. Mlčení se protahovalo, až to skoro začalo být trapné.
„Tak já začnu,“ řekla Melanie. Odhrnula si černé vlasy z obličeje a pohrávala si s něčím u krku. Byl to maličký stříbrný křížek, jaký se dává ke křtu.


Naše hlavní hrdinka Leonora, nebo také Lee či Nora, žije sama, je úspěšnou spisovatelkou detektivek a v podstatě jí nic nechybí. Alespoň zdánlivě to tak vypadá. Jednoho dne najde ve své emailové schránce zprávu od jakési Florence, která ji zve na rozlučku se svobodou své kamarádky Clare. Lee přemýšlí, jestli jde o TU Clare, se kterou se naposledy viděly asi před deseti lety. A Lee ani netouží po tom, se s ní opět setkat. Nakonec ale díky další bývalé spolužačce Nině na večírek jede. Akce se koná v domě tety Florence. Dům je velmi zvláštní, celý prosklený. Člověk si tam připadá jako ve výkladní skříni a především po setmění, kdy není vidět ven, to celé působí úzkostně. My nevidíme ven, ale co když venku není jen les, ale někdo nás třeba pozoruje? Takové myšlenky byste měli jistě na místě Leonory také. Večírku se účastní šest osob včetně Clare. Flo má vymyšlený program na celý víkend, ale ostatní z něj nejsou vůbec nadšení. Dojde také na vyvolávání duchů, které z počátku vypadá nevinně a většina si z toho dělá legraci. Nikdo netuší, že se schyluje k tragédii. Vlastně ano... jedna osoba to samozřejmě ví...

Na knihu Ruth Ware jsem byla opravdu dost zvědavá. Hned po vydání byla vidět úplně všude, všichni ji četli a všichni byli nadšení. Následně se objevily i negativní nebo taková neutrální hodnocení a tak jsem si říkala, jak kniha zapůsobí na mě. Musím říct, že prvních alespoň 150 stran, což je poměrně hodně, jsem se nudila. Postavy mi byly většinou nesympatické, jejich chování podle mě neodpovídalo vůbec jejich věku. Měla jsem pocit, že mě autorka zavedla na večírek puberťáků a ne dospělých lidí. Ale potom se začala slibně rozvíjet zápletka a já se začala konečně bavit. Nakonec jsem s chutí četla až do konce. Byla jsem moc zvědavá, jak se vše nakonec rozplete a vyvrbí.

Děj se odvíjí částečně v nemocnici, kde se Lee octne a částečně právě na zmíněném večírku, který proběhl před pár dny. Příběh je vyprávěn v první osobě z pohledu Leonory.

Knihu Všude kolem černý les určitě můžu doporučit, jenom musí čtenář počítat s tím, že první třetina knihy je rozvláčnější a ne až tak chytlavá.

O autorce:
Ruth Ware vyrostla v Sussexu na jižním pobřeží Anglie. Po absolvování manchesterské univerzity žila načas v Paříži a posléze se vrátila do Británie. Pracovala jako servírka, knihkupkyně, lektorka angličtiny pro cizince a tisková mluvčí. V současné době žije s manželem a dvěma malými dětmi v Londýně. Připravuje k vydání druhou knihu, jež má název The Woman in Cabin Ten.




Hodnocení: 85%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Leda.


15 komentářů:

  1. Knižka vypadá opravdu zajímavě. :) děkuji za tip. :) www.fitfoodhealthy.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Knížka vypadá velice zajímavé a dějové mi přijde podobná jednomu krimi příběhu z edice fragment. Teď si nevzpomenu na jméno,ale vím že jsem ji kupovala v levných knihách.
    Katy

    OdpovědětVymazat
  3. Kolem této knížky chodím už pěkně dlouho, tak snad si ji brzy přečtu :) Skvělá recenze :)

    OdpovědětVymazat
  4. Ty jo :) tak nevím, pro mě je téma docela bojavé. Ta představa proskleného domu se mi vůbec nelíbí. Asi to nebude literatura úplně pro mě, ale já jsem zbabělec, to je známá věc :D Jinak recenze je moc pěkná, kdybych podobné věci četla, určitě mě naláká.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě naopak docela mrzelo, že jsem z toho domu tu stísněnost úplně necítila, ale asi opravdu záleží na povaze jednotlivého čtenáře. Kniha je to pěkná :)

      Vymazat
  5. Knížka vypadá opravdu zajímavě! Super recenze :-) Už jsem sice četla recenzi u Míši a byla jsem zvědavá, jak knížka zapůsobí na Tebe. Asi si ji přeci jen budu muset pořídit ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Soňo, kromě toho začátku, kdy jsem měla teda opravdu obavy, že budu zklamaná, mě kniha bavila. Tak doufám, že zaujme i tebe :)

      Vymazat
  6. Skvělá recenze. Mě osobně kniha moc nezaujala, je to takový dívčí čtení, ale zase trochu jiná detektivka než běžně čtu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podobný pocit jsem měla v té první třetině... jak jsem psala v recenzi o pubertálním večírku. Naštěstí potom děj přece jen začal mít spád :)

      Vymazat
  7. Četla jsem tuhle knížku krátce po tom co vyšla a jsem z těch, kterým se moc líbila. Hlavně mě zaujaly dobře propracované postavy.:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se taky líbila až na ten pomalejší začátek. Ale jinak vcelku spokojenost :)

      Vymazat
  8. Na téhle knize je podle mého nejlepší ta stísněná atmosféra. Vyvolává to hlavně ten dům, do kterého je vidět odkudkoliv zvenčí - o to děsivější to je, když je ten dům uprostřed lesů na samotě. Celá ta atmosféra je taková skličující, zvlášť když člověk podvědomě tuší, že se k něčemu schyluje, ale neví, kdy má očekávat ten zlom a od koho přijde útok. Já byla z knihy nadmíru spokojená. :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj komentář ♥