Recenze – Otolína a žlutá kočka

Autor textu a ilustrací:  Chris Riddell

Překlad:                               Viola Somogyi

Nakladatelství:                   Presco Group 

Rok vydání v ČR:               2016

Počet stran:                        172

Anotace:

Seznamte se s Otolínou a jejím nejlepším kamarádem panem Mourou. Žádná záhada pro ně není dost zapeklitá.

Ve Velkoměstě dochází k řadě rafinovaných loupeží a neustále se ztrácejí psí mazlíčci. Vymyslí Otolína a pan Moura chytrý plán?

(zdroj-zadní strana knihy)

Otolína bydlí ve dvacátém čtvrtém patře mrakodrapu jménem Pepřenka v bytě číslo 243. Její rodiče jsou vášniví sběratelé čehokoli a neustále cestují. Otolína však v bytě nežije sama, ale s vlasatým tvorem panem Mourou. Otolínini rodiče ho našli v močálech v Norsku a pozvali ho, aby s nimi a Otolínou bydlel v Pepřence. Dělá tedy nyní Otolíně společnost. Otolína mu strašně ráda kartáčuje vlasy. Má pocit, že ji to uklidňuje a lépe se jí při tom přemýšlí o zapeklitých problémech. Otolína ráda řeší zapeklité problémy, vymýšlí chytré plány a taky se třeba moc ráda čvachtá v kalužích. Vlastní sbírku pohlednic a nenošených bot.

O Otolínu je v nepřítomnosti rodičů skvěle postaráno, nikdy se necítí sama. Navíc má samozřejmě pana Mouru. A momentálně v tomto příběhu musí přijít na kloub záhadným loupežím a mizení psích miláčků. Ale myslím, že s panem Mourou to hravě zvládnou.

Pan Moura stál v dešti a myslel na studený, mokrý močál v Norsku. Vzpomněl si, jak ho našli Otolínini rodiče, profesor Brown a profesorka  Brownová, a  pozvali ho, aby s nimi bydlel v Pepřence.

Profesor Brown mu půjčil krásný nový pršiplášť a profesorka Brownová mu dala svoje černé brýle. Pak všichni tři odpluli domů zámořským parníkem Trondheim.

Aby nalezenec příliš neupoutával pozornost, pojmenovali ho pan Moura, i když jeho skutečné jméno v norštině znamenalo „malý močálový vlasatec“.

Po hodně dlouhé době se mi do ruky dostala dětská knížka a jsem z ní nadšená. Kniha už na první pohled vypadá překrásně. Obálka je opravdu nádherná, vymazlená. V knize najdete spoustu krásných ilustrací v černobílém provedení, pouze je v minimální míře zakomponovaná červená barva. Samozřejmě že mně se kniha četla velice lehce, ale určitě se lehce bude číst i malým čtenářům. Na stránkách není mnoho textu a některé stránky jsou pouze ilustrované. Děj plyne svižně. A co se mi hodně líbí, že z příběhu si čtenáři odnesou také nejedno ponaučení. Třeba jako že krást se nemá :) A nejen to.

Knihu určitě doporučuji jak dětským čtenářům, tak klidně i dospělým. Je to nádherný tip na vánoční dárek. Doporučený věk malého čtenáře je uváděno osm let.

Jak už jsem se zmínila výše, po grafické stránce je kniha opravdu skvěle zpracovaná. 

O autorovi:

Chris Riddell je britský ilustrátor a příležitostný spisovatel dětské literatury. Dvakrát získal Kate Greenaway Medal a Nestlé Smarties Book Prize dokonce sedmkrát.

Narodil se roku 1962 v Jižní Africe a už od dětství se začal projevovat jeho výtvarný talent.

Jeho nejznámější prací jsou knihy ze série Kroniky Světakraje, které nejen ilustroval, ale také se na nich podílel jako spoluautor. Mezi další významnou část jeho díla patří práce v novinách. Dříve to byly ilustrace a někdy i obálky pro The Economist a nyní politické komiksy, které píše pro britský týdeník The Observer.

Hodnocení: 100%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Presco Group. 

Knihu zde můžete zakoupit.