Recenze – Jako můry za světlem

Autorka:                   Viktorie Veselá

Nakladatelství:      Alpress

Rok vydání v ČR:  2015

Počet stran:            280

Anotace:
Jolana, Vilemína, Irma, Pavlínka, každá je jiná povahou, inteligencí i vzhledem. Neměly by nic společného, kdyby nenarazily na muže, který převrátil jejich život vzhůru nohama. Tím je charismatický a dobře situovaný Viktor. Zpočátku je okouzlí šarmem a pozorností, ale každá pak zjistí, že se zapletla s despotou, jehož zajímají převážně sadistické praktiky a ponižování.

V knize se seznamujeme se čtyřmi ženami, Jolanou, Pavlínkou, Irmou a Vilmou. A také s Viktorem. On je totiž společným jmenovatelem všech čtyř dívek a žen. Hraje si s nimi, manipuluje jimi, ponižuje je, trápí, deptá, fyzicky i psychicky týrá, ony ho však stále milují. 

Jolana je čerstvě rozvedená a s Viktorem se náhodou setkává v restauraci. On jí začne pochopitelně nadbíhat, ale Jolana nemá momentálně náladu na žádné chlapy. Má však problémy s bydlením a tak přijme Viktorovu nabídku, pronajmout si u něj pokoj. Bude však jen podnájemnice, nic víc. Žádné vztahy. To si snaží sama sobě stále namlouvat. Ovšem Viktor je bezkonkurenční manipulátor a dostane svou „oběť“ vždy tam, kam on chce.

Irma je velice sebevědomá žena, která si o sobě troufá s přehledem myslet, že ona je nejlepší, nekrásnější, nejschopnější. Žije s psychicky labilním manželem, kterého má v podstatě omotaného kolem prstu. Svůj život si zpestřuje chvilkami s Viktorem. Ona přece jako jediná ví, co zaměstnaný muž žádá a potřebuje a je ochotná, mu to v plné míře poskytnout. 

Pavlínka je naivní dívka, která se před časem do Viktora bláznivě zamilovala. Zjevně chvíli žili v příjemném a láskyplném vztahu, než se začala projevovat Viktorova pravá povaha. Pavlínka nechápe, proč se Viktor najednou změnil, proč jí ubližuje a je vlastně úplně jiným mužem než dřív. Díky němu se jí kupí problémy s rodiči a nejvíce s otcem. On totiž asi jako jediný prokoukl Viktorovu povahu a rozhodně ho dceři jako partnera neschvaluje. A bohužel stále není potížím konec, naopak. Někdy až tragédie donutí zúčastněné prozřít.

Vilma je takový otřesný samorost. Viktor ji vytáhne z drog a alkoholu, za to mu však musí plnit i ta nejzvrhlejší přání. Jelikož za ni Viktor zaplatil také hromadu dluhů, nechává se dál ponižovat a zametat sebou. Vrací se k alkoholu, další dluhy rostou a Viktor ji vyhazuje na dlažbu. Hrozí ji exekuce, nemá na jídlo pro svého syna, který doposud žil u babičky a opět utíká k alkoholu. Začne Viktora vydírat, protože když má na děvky, jak Vilma říká, může mít peníze i pro ni. Navíc za chvíli bude muset platit ještě na jednu osůbku. A jako všechny ostatní dámy, I Vilma je na Viktorovi přes to všechno citově závislá.

Tak tyto čtyři ženy spojuje prohnaný, sadistický Viktor. Vůbec nemám problém o něm prohlásit, že to je neskutečný, úchylný zmetek, který by potřeboval řádně porovnat tu svoji andělskou tvářičku. Vypadá to však, že mu vše prochází, protože jeho čtyři milenky, služky či otrokyně, nazývejte je, jak chcete, mu to dovolují. Prozřou vůbec někdy?

„Děkuji. Podej mi víno.“ Viktor je po práci u večeře zdvořilost sama.

„Prosím,“ hbitě vyhovím. Už jsem se naučila odpovídat tak, aby mě nemusel fackovat hned před jídlem. Špatně by mu pak trávilo.

„Sedni si sem,“ řekne a ukáže rukou na zem ke svým nohám.

„Echm, uch...“ Poslušně se formuju do polohy vsedě. Blbá pozice, když se mi furt zvedá kufr. Snad se nepobliju.

Na knížku jsem byla celkem zvědavá, zároveň jsem z ní měla trochu obavy díky nízkému hodnocení. A bohužel se obavy naplnily. Přestože se kniha četla velmi lehce, nijak zvlášť mě nebavila. Viktor je naprosto odporná postava, ale aby takovou mohl být, někdo mu to musí umožňovat. A bohužel naše hlavní hrdinky mu to opravdu umožňují a servírují se mu na zlatém podnose. Jsou opravdu tak neskutečně hloupé? Přece ani láska ani zamilovanost nemůže být natolik slepá. Nebo snad ano? Nedokážu si představit, že bych sebou nechala tak manipulovat a zametat jen z čiré lásky. Copak je ten člověk démon s nadpřirozenými schopnostmi? To nepoznaly, že je to jen obyčejný děvkař s okouzlující tvářičkou? A to nemluvím o jeho sadistických praktikách. Prostě za mě ne. Nelíbil se mi ani styl psaní. Když už autorka zabrousila do tak ošemetného námětu, mohla ho víc propracovat, dát tomu opravdový punc psychologického románu. Beru, že je to prvotina, ale i prvotiny jsem už četla mnohem zdařilejší. 

Nevím, jestli knihu doporučit. Pokud máte chuť poznat čtyři neskutečně hloupé, zabedněné, naivní, přesto dospělé ženy, tak si ji přečtěte. Nerada píši negativní recenze, ale u této knihy nemůžu jinak. Je možné, že na některé z vás zapůsobí lépe, to nemůžu posoudit. Pokud vás námět zaujme, zkuste :)

Jediné, co můžu za sebe pochválit, je velice výstižný název.

O autorce:
Velmi záhy v sobě objevila lásku ke knihám a k jazykům. Po studiu technického směru se nyní věnuje mateřským radostem i povinnostem. Zalíbila se jí rovněž psychologie a v poslední době ji láká vyjádřit se literární formou. Prvotina Jako můry za světlem jí vyšla v roce 2015. Odvážila se v ní sondovat a analyzovat hlubiny toxických vztahů, doslova svlékat své hrdiny z kůže, aby odhalili i své nejskrytější vnitřní motivy.

Hodnocení: 50%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Alpress.

Knihu zde můžete zakoupit.