Poprvé jsem otevřela – Johana

Krásný den, milí přátelé :)

Po thrillerové náloži jsem dostala chuť sáhnout do klidnějších vod a vybrala jsem si knihu Johana od trojice autorek P. Horáková, A. Scheinostová, Z. Dostálová. Při čtení tedy nemám vůbec pocit, že by knihu napsali tři různí lidé. Styl psaní mi přijde stále stejný. Jde o příběh Johany, který započne v jejích jedenácti letech a končí na prahu čtyřicítky. Musím říct, že se mi kniha čte moc dobře. Nejde o žádný originální příběh, ale pokud autor umí, v našem případě autorky, může i z obyčejného životního příběhu vzniknout čtivé dílko.

Anotace:

Jedenácté narozeniny chce Johana oslavit se svou nejlepší kamarádkou Simonou, protože je mají ve stejný měsíc. Johanina máma cvičí džezgymnastiku a je krásná. Na tátu si Johana moc nepamatuje, zato s babičkou tráví spoustu času. Ta jí vypráví o tom, co bylo, a dovede zahnat veškeré obavy. Johanu ale vlastně kromě pitomého spolužáka Radka Hadraby a tajného obsahu babiččiny krabičky nic netrápí… Bude to stejné i za třicet let?

Svěží novela civilně a bez okázalosti mapuje třicet roků v životě dívky narozené v polovině 70. let. Mohlo by se zdát, že se v ní nic dramatického neděje, přesto však Johana vypovídá o historických událostech i osobních prožitcích leckdy výmluvněji, než dovedou zachytit vypjaté scény. Johana nese i svérázný literární rukopis. O jednotlivé dekády se postaraly tři výjimečné autorky.

Knihu vydalo nakladatelství Paseka v dubnu letošního roku. Knížka je útlounká, nemá ani 200 stran. 

Zaujala vás Johana? Máte rádi podobné příběhy? Napište mi, jestli se hodláte do Johany také pustit.

Vaše Šárka ♥