Recenzovat či nerecenzovat...

... Osekat knižní spolupráce ještě víc nebo úplně ukončit...

Krásný den, přátelé :)

Nemám ve zvyku na vás chrlit nějaké osobní výlevy, ale tak jednou za čas je to asi potřeba. Nebo alespoň já teď mám tu potřebu se vyventilovat. A tak vás trošku zahltím. Ale máte možnost volby, buď si článek přečtete nebo ne :)

Již několik týdnů, přesněji možná už měsíců, v sobě řeším dilema týkající se recenzních spoluprací. Kde začít... 

V poslední době se hodně setkávám s názory (ne přímo na mě konkrétně mířených), že všechny jsme rádoby blogerky, které za knížku zdarma napíší cokoliv, i kdyby šlo o slátaninu. Prostě kladná recenze za každou cenu. A že stejně nejde o recenzi jako takovou. Ano, nejde o profesionální recenzi pochopitelně, nejsme profíci, jsme čtenáři a píšeme svoje dojmy, které prostě nazýváme recenzemi. 

Ovšem nic není černobílé. Nelze házet všechny do jednoho pytle. Občas čtu recenze, kterým také sama úplně nevěřím, protože od toho jednoho pisatele jsou vždy tak okatě nadšené a jásající a někdy to vážně nepůsobí věrohodně. Navíc, když si přečtu názorů na knihu více. Tudíž je časem od tohoto pisatele číst přestanu, protože mi nic nepřináší. I když tady mi samozřejmě můžete odporovat, že je to můj dojem a ten pisatel vážně může být vždy nadšený. No třeba má vážně tak šťatsnou ruku a sedne mu každý vybraný recenzní výtisk. Ale na mě to věrohodně už nepůsobí. Ovšem jen proto nebudu na všechny recenzenty pohlížet stejně. Protože na druhou stranu znám blogerky a čtenářky, které se i přesto, že jde o recenzní výtisk, nebojí kritiky. A k jejich recenzím nebo chcete-li dojmům se ráda vracím a vidím v nich pro sebe přínos. Vždyť i kritická recenze může čtenáře přilákat. Na kritice není přece nic špatného. A k těmto pisatelům se řadím i já, dovoluji si tvrdit. Nemám problém napsat negativní recenzi, pokud to tak cítím. Samozřejmě nenapíšu, že je knížka brak, jen proto, že neoslovila mě. Nakonec... co je vlastně brak, že. Navíc nejsem fundovaná osoba, abych opravdu objektivně dovedla posoudit, zda je kniha dobrá či ne, pokud to úplně nekřičí do světa. Protože jestli je kniha špatná, anebo mi jen nesedla, jsou dvě rozdílné věci. Ale prostě napíšu to, co po dočtení knihy cítím a vnímám. Ano, recenze by měla být spíš objektivní než subjektivní, ale od toho jsou ti profíci, co knihu posoudí odborným okem vystudovaného člověka. Já píši pro čtenáře dojem z knihy a sama si raději přečtu subjektivní názor než odborný článek. Pokud jsou v knize chyby (více chyb, hrubky), zmíním to taky. 

Pokud by se to, že kritizuji, nakladatelství nelíbilo a z toho důvodu by se mnou ukončilo spolupráci, beru to. Zatím se to však nestalo a nikdy jsem neměla problém s tím, že jsem zveřejnila recenzi s negativním názorem. Vlastně jednou... Šlo o knihu z Omegy, kdy jsem napsala do recenze, že kniha obsahovala spoustu chyb. Pan Šoták je chtěl vypsat do emailu. Nejdřív jsem si myslela, že si snad dělá srandu, potom jsem se ale naštvala a vážně asi v jedenáct v noci projížděla knížku a některé ty chyby konkrétně s číslem strany vypsala. Co mě ale naštvalo nejvíc, že se na stránkách Omegy objevila má recenze na knihu, ale odstavec o chybách byl odstraněn a odkaz na můj článek na blogu pochopitelně chyběl. Tak to mě vážně namíchlo. Ale šlo opravdu o ojedinělý případ. Časem jsem si k tomuto nakladatelství vypěstovala mimoděk jakousi averzi a jejich knihy úplně přecházím, přestože mi třeba unikají dobré kousky. Maximálně po nějaké sáhnu ve výprodeji, ale výjimečně. 

Ale s tou Omegou jsem trošku odbočila. O tomhle dnešní článek být vůbec  neměl. 

Prostě přemýšlím, jestli má smysl se tomu recenzování věnovat, jestli to má pro někoho přínos, jestli si spíš ostatní pouze nemyslí, jo ona to vždycky vychválí, tak ať si dál píše, nás to celkem nezajímá. Prostě jsem na vážkách. Nemám z toho dobrý pocit. Druhá věc je, že se svým způsobem z koníčku stala povinnost. Jsem pomalý čtenář a poslední dobou je to vážně tristní, tudíž nejenže nestíhám číst recenzáky ve správném termínu, ale knihy čekatelky doma v knihovně nečtu potom vůbec, protože nemám kdy. Hodně jsem už osekala spolupráce. Už u mě nevidíte komíny recenzních výtisků. Přesto nestíhám a jsem z toho rozladěná. A vážně přemýšlím, že spolupráce ukončím úplně nebo osekám ještě více... a to hodně. Svým způsobem by mě úplný konec mrzel, protože s Danuškou z Domina, s Barunkou z Grady i s paní Ruprechtovou z Alpressu mám ty nejlepší vztahy a spolupráce s nimi si velmi vážím. A ani jedna z dam na mě netlačí, abych už konečně poslala tu recenzi, to zdůrazňuji. Jenže pokud máte nějaký smysl pro zodpovědnost, žere vás to samotného, aniž by vám to musel někdo připomínat. Takže se to ve mně mele a nějak odchází radost ze čtení. No, prostě do konce roku to chci rozseknout a do ledna vstoupit už nějak rozhodnutá, co dál se sebou a se vším. Třeba by mi pomohlo, dát si od všeho na čas pauzu a potom bych se vrátila s novým elánem. Kdo ví... Uvidím, jak se to vyvrbí.

Doufám, že na vás článek nepůsobí zmateně a vyjádřila jsem opravdu to, co jsem chtěla. A sice... Má cenu se psaní recenzí vůbec věnovat? Bere to někdo vážně? Nebo jsme jen pro smích? Má cenu nad tím trávit čas, když z toho nemám dobrý pocit já osobně? Já bych třeba chtěla, aby mé dojmy z knih oslovily i ty lidi, kteří s blogerskou scénou nemají vůbec nic společného. Tím myslím, že nepíší blog, nepohybují se v této komunitě, jsou pouze na fb, googlu a hledají názory na knihy, které by je třeba případně mohly zaujmout. Možná hlavně tyto čtenáře pro svůj blog hledám. Čímž nechci vůbec říct, že si nevážím čtenářů blogerů, to vůbec ne. A tak to ani vyznít nemělo a doufám, že nevyznělo. Možná to píšu blbě, ale snad mě chápete. Já se totiž sama osobně nikdy za nějakého blogera ani nepovažovala, prostě vždycky jsem chtěla sdílet dojmy z knih, a jestliže jsem k tomu založila blog a jsem tudíž bloger, tak tedy jo.

A co vy, jak na téma recenzních výtisků a následných názorů na knihy nahlížíte? Vy, co recenzujete, baví vás to stále stejně, stíháte číst mimo recenzáky i „vlastní“ knihy, berete to stále jako koníček či už trochu jako povinnost? Máte někdy podobné pocity jako já? A vy, co nerecenzujete, jsou naše články o knihách pro vás přínos nebo nad nimi jen mávnete rukou a nasypete nás všechny do jednoho pytle, ať už je jeden upřímný a druhý ne? Opravdu by mě to zajímalo a předem děkuji za všechny upřímné názory v komentářích nebo klidně můžete psát i na email, který najdete na blogu. Jsem na vaše názory hodně zvědavá, ať už budou takové či makové. Ráda si přečtu jakýkoliv názor, protože každý jeden člověk bude mít svůj konkrétní názor. A mě zajímá. Protože já prostě mám poslední dobou pocit, že to všechno úplně postrádá smysl.

No, to je výlev, že. Ale asi to vážně muselo ze mě ven. Jen jsem tedy nečekala, že to bude tak dlouhý článek.

Mějte se krásně a užijte si poslední teplý den. Od zítra by se snad mělo ochladit a nastane pravý podzim.

Vaše Šárka ♥