čtvrtek 21. června 2018

Poprvé jsem otevřela – Madona z hor

Krásný večer, milí čtenáři :)

Opět jsem rozečetla novou knihu, a vy se v tomto článku dozvíte jakou a mé prvotní dojmy. Sáhla jsem po historickém románu z Itálie s názvem Madona z hor. Knihu napsala Elise Valbormida a vyšla v květnu letošního roku u nakladatelství Domino. Má 400 stran.


Anotace:
Velkolepě vylíčený životní příběh Marii Vittorii začíná na počátku dvacátých let dvacátého století v italských horách, kde drsná dřina a neochvějná víra utvářejí celý lidský život. Žena, která se neprovdá, je považována za méněcennou. 
I Maria se bála, že zůstane starou pannou, ale když už se v pětadvaceti vzdávala všech nadějí, přivedl jí otec z námluv manžela. Po svatbě se přestěhovali do vesnice v podhůří a otevřeli si obchod, Maria pečuje o čtyři děti a má se pořád co otáčet.
Drsné dřině je uvyklá od dětství, ale nástup fašismu a války vrhne na její život temný stín. Uživit rodinu je stále těžší, jídla je málo a drsné válečné zimy jsou k nepřečkání. Lidem se najednou nedá důvěřovat, z přátelských sousedů se stávají zrádci, bratranec se dal k fašistům a zneužívá nově nabytou moc, ve dveřích obchodu se střídají nacisté s partyzány a všichni se domáhají potravin, které se jinde než na černém trhu nedají sehnat... 
Pro Mariu je rodina středobodem světa, udělala by pro ni cokoli, naprosto cokoli. Odhodlá se k činům, které by vzhledem ke své povaze i víře považovala za nemožné. Silou vůle dokáže překonat období, kdy rodině nemůže dát k jídlu nic jiného než ještěrky, přečká i manželskou krizi, a v následných letech také odloučení dětí.
Román Madona z hor je epickým a inspirativním příběhem, který nejlépe vystihují Mariina vlastní slova: „Vydržet hladovění je stejně důležité jako umět uvařit noky."


Přečetla jsem zatím cca 150 stran a zatím se mi to převážně líbí. Co mi tedy vadí, tak jsou italské výrazy, slovní spojení i celé italské věty, které jsou zachovány. Některé jsou vysvětlené, ale jiné si musím dohledávat, protože italsky neumím a nechci si vždy jen domýšlet. Ne, že by jich bylo hodně, ale ruší mě to u čtení. Vadí mi to vždy, nejen u této knihy. 


Kniha je zatím taková spíše depresivní. Nebo možná ne úplně depresivní, ale rozhodně člověku nijak nezvedne náladu. Ale to já od ní ani nečekám a nevadí mi to. Román zabírá poměrně velký časový rozsah a jsem zvědavá, které období autorka zpracuje podrobněji, kterému věnuje největší pozornost. Zatím se s Mariou poznávám a jsem zvědavá, jak se její osud bude dál vyvíjet.

Četl někdo z vás knihu? Láká vás a chystáte si ji pořídit? Napište mi do komentářů.

Vaše Šárka ♥


2 komentáře:

  1. Kniha mě osobně láká dost. :) Ale souhlasím s tebou, i mě nevysvětlené věty v cizím jazyce v knihách vadí. Chápu, že kvůli autentičnosti je to fajn, ale v závorce, nebo pod čarou by překlad být měl. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, vysvětlení někde vzadu či pod čarou by mi nevadilo :)) Jinak ale kniha určitě stojí za přečtení, jen tedy hlavní hrdinku jsem si původně představovala jinak :)

      Vymazat

Děkuji za tvůj komentář ♥