RECENZE – Johana

Autorky: P. Horáková, A. Scheinostová, Z. Dostálová

Nakladatelství: Paseka

Rok vydání: 2018

Počet stran: 192

ISBN: 978-80-7432-914-2

Anotace:

Jedenácté narozeniny chce Johana oslavit se svou nejlepší kamarádkou Simonou, protože je mají ve stejný měsíc. Johanina máma cvičí džezgymnastiku a je krásná. Na tátu si Johana moc nepamatuje, zato s babičkou tráví spoustu času. Ta jí vypráví o tom, co bylo, a dovede zahnat veškeré obavy. Johanu ale vlastně kromě pitomého spolužáka Radka Hadraby a tajného obsahu babiččiny krabičky nic netrápí… Bude to stejné i za třicet let?
Svěží novela civilně a bez okázalosti mapuje třicet roků v životě dívky narozené v polovině 70. let. Mohlo by se zdát, že se v ní nic dramatického neděje, přesto však Johana vypovídá o historických událostech i osobních prožitcích leckdy výmluvněji, než dovedou zachytit vypjaté scény. Johana nese i svérázný literární rukopis. O jednotlivé dekády se postaraly tři výjimečné autorky.

Johaně táhne na jedenáct, nejvíc si rozumí s babičkou a žije úplně normální, obyčejný život dospívajícího děvčete. Po smrti babičky zůstává pouze s matkou, otce si skoro nepamatuje, odešel od nich, když byla ještě malá a matka o něm nikdy nechce mluvit. „Prevíti, všichni jsou stejný...“, opakuje matka  na adresu mužů pokaždé, když jí nevyjde další vztah. Johana vnímá, jak se po rozchodech utápí v depresích a častěji sáhne po skleničce, aby se záhy vrhla do dalšího vztahu. Hlavně nebýt jako ona, říká si vždy Johana, když vidí matku, jak se slabošsky poddává žalu. Ovšem plánovat si můžeme co chceme. Znáte to, člověk míní život mění.

Na Johanu jsem byla velice zvědavá. Jednu dobu se o této novele hodně mluvilo. Musím ale říct, že jsem čekala trošku víc. Mám ráda takové ty obyčejné životní příběhy, které jsou napsány čtivou formou, a to Johana je. Přesto jsem čekala, že půjde o příběh, který mě nějak zasáhne, na chvíli se mi po dočtení uhnízdí v myšlenkách. A to se nestalo. S Johanou prožíváme třicet let, od dospívání až po střední věk. Jelikož jde o útlou knihu, skoky v čase jsou velké, příběh nejde nijak do hloubky, postavy nejsou nijak precizně vykreslené. Politické události a mezníky děj pouze dokreslují, takže čtete o tom, že se Johana s matkou účastnily demonstrace v listopadu 1989, ale nijak zvlášť podrobně už se o tom nepíše. Ovšem to vůbec ničemu nevadí, příběh není zaměřený na konkrétní událost.

Byla jsem také zvědavá, jestli poznám, že příběh sepsaly tři různé autorky. Musím se přiznat, ani jsem to nijak nezaregistrovala. Děj měl po celou dobu stejné, pozvolné tempo, ani jedna třetina knihy pro mě nijak nevyčnívala, že bych si řekla, tak tato část je napsaná nejlépe.

Novelka se mi i přesto četla velice dobře. Johana mi byla blízká asi v tom, že se narodila ve stejném roce, studovala na gymnáziu, v době převratu chodila do prvního ročníku a právě se rozkoukávala, to vše mi připomínalo léta mého dospívání. Takže za sebe bych asi knížku doporučila spíš čtenářkám středního věku, dnešním mladým slečnám toho asi moc nepřinese. Nečekejte nic originálního, něco, co jste nikdy nečetli. Jde o obyčejný příběh dospívající dívky, se kterou tak letem světem prožijete třicet let.

zdroj

O autorkách:

Pavla Horáková
Pavla Horáková vystudovala obory překladatelství a tlumočnictví a serbistika na FF UK v Praze. Od roku 1997 překládá beletrii z angličtiny a srbštiny (mj. díla Kurta Vonneguta, Saula Bellowa či Iaina Bankse; v roce 2001 obdržela Tvůrčí odměnu Obce překladatelů). Autorsky debutovala v roce 2010 detektivním románem pro mladé čtenáře Tajemství Hrobaříků (Olympia). V roce 2011 následovalo pokračování s názvem Hrobaříci v podzámčí (Apostrof) a v roce 2012 trilogii uzavřel román Hrobaříci a Hrobaři. Editorsky se podílela na sbírce současného veršovaného folkloru Kecy v kleci (Plot 2010). V současnosti mimo jiné připravuje pravidelné pořady pro Český rozhlas 3 – Vltava a anglické vysílání Českého rozhlasu 7, kde působila jako kmenová redaktorka v letech 2001–07.

Alena Scheinostová
Alena Scheinostová se narodila v Praze v roce 1977. Je novinářka a publicistka. Pracuje v Katolickém týdeníku, přispívá do periodik orientovaných na náboženství, společnost a lidská práva.

Zuzana Dostálová
Zuzana Dostálová je dcerou spisovatele, scenáristy a režiséra Zeno Dostála. Vystudovala konzervatoř v Praze a Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, obor violoncello. V roce 2014 založila na facebooku projekt Povídky ze zdi, jehož podstatou je štafetové psaní povídek a jiných literárních útvarů. Za rok a půl společné práce spolu se spisovateli, novináři a dalšími přišlo na svět 32 textů. V rámci Povídek ze zdi autorka zároveň pořádá pravidelné veřejné čtení, které doprovází na violoncello. Kromě beletrie se věnuje psaní hudebních textů a fejetonů. Novela Proč všichni odcházejí je její prvotina.

Hodnocení: 80%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Paseka, kde knihu můžete zakoupit.