Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě

Krásný pondělní den, milí přátelé :)

Dnes mám pro vás óbr dlouhý report z veletrhu v Havlíčkově Brodě. Takže pokud dočtete článek do konce, snad vám i zatleskám.

Na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě jsem byla loni poprvé, takže letos jsem už věděla, co mě čeká. Loni jsem byla malinko zklamaná, protože člověk byl zvyklý na monumentální akci Svět knihy v Praze, takže v Brodě mi to přišlo jaksi málo. Letos jsem tedy neměla přehnaná očekávání a říkala jsem si, uvidím, jak to na mě tentokrát zapůsobí. Navíc jsem se moc těšila na Káťu z Knižního večírku a Sabinku z Knižní kavárny, se kterými jsme na dvoudenní akci vyrazily.

V pátek ráno 5. 10. jsem se tedy vydala na naše přeloučské nádraží. Den nezačal vůbec pozitivně. Hned cestou na vlak mi prasklo ucho u cestovní tašky. Fajn, řekla jsem si, přežiju to s popruhem přes rameno. Vyrazila jsem na osobní vlak do Kolína, který jede dřív než rychlík, jenž mívá pravidelně zpoždění, abych v pohodě stihla přípoj do Havlíčkova Brodu. No, z Přelouče jsem vyjeli včas, ovšem meškali jsme cestou a ve finále nás rychlík stejně předjel. Naštěstí jsem vlak v Kolíně stihla. Ovšem Kačenku, která ve vlaku seděla už z Prahy, jsem nenašla, vlak byl nacpaný k prasknutí. Cestou jsem ještě plašila, že jsem snad přejela cílovou stanici, protože mě zmátlo zpoždění v Kutné Hoře a tudíž potom i hodina dojezdu do Brodu. Naštěstí vše dopadlo dobře a já do Brodu zdárně dojela. Kačenku jsem potkala už na peróně a v hale nádraží čekala Sabinka ještě s Danuškou Goliášovou z kanálu Knížka moje společnice, na kterou jsem se taky moc těšila. Znala jsem ji totiž dosud pouze z videí. 

Sabinka měla prozřetelně kufr na kolečkách a byla tak moc ochotná, že na něj hodila tu moji pochroumanou tašku. Moc mi tím pomohla ♥ Vyrazily jsme do hotelu Brixen, abychom se ubytovaly a Danuška do svého penzionu. Měly jsme se potom sejít na veletrhu. Ještě dřív než na veletrh jsme s Kačkou a Sabi zamířily na Havlíčkovo náměstí do kavárny Petrkov, kterou jsme si už loni s Kačenkou oblíbily. Mají tam velmi milou obsluhu, výbornou kávu, domácí dezerty a hlavně je kavárna naprosto nádherná. Nachází se v prvním patře, v přízemí najdete knihkupectví. Když jsme se trošku občerstvily, vyrazily jsme konečně do víru knih. A musím se přiznat, že letos jsem se na veletrhu cítila mnohem líp. Už mi ani nepřipadal malý, asi to bylo tím, že jsem věděla, do čeho jdu. Cítila jsem se naprosto skvěle, s chutí procházela stánky a užívala si atmosféru. U stánku Domina jsme se pozdravily s Danuškou Konvičkovou a její kolegyňkou, u Presco Group zase s paní Luciou. A zlatým hřebem veletrhu se pro mě stala beseda s paní Alenou Mornštajnovou. Její populární Hanu jsem četla v srpnu, tedy jsem ji měla čerstvě v paměti a hltala jsem každé autorčino slovo. Paní Mornštajnová na mě zapůsobila nadmíru sympaticky, je to krásná, příjemná, vtipná dáma, která velice chytlavě vypráví. A jelikož měla paní Mornštajnová po besedě na stánku Hostu autogramiádu, zakoupila jsem si knihu Hotýlek a nechala si ji podepsat. A ještě hodnou chvíli poté jsem se vznášela na obláčku euforie z úžasného setkání. 

V areálu veletrhu jsme se také opět krátce sešly s Danuškou a domluvily jsme se, že si večer užijeme všechny společně u večeře a vínka. Po návštěvě veletrhu jsme s Káťou a Sabi vyrazily do blízkého parku, protože loni jsme z něj s Kačkou byly naprosto uchvácené. Letos však byl částečně uzavřený asi z důvodu nějakých stavebních úprav, takže jsme si udělaly jen malou procházku a nafotily několik společných fotek. Loni byl také park už celý zbarvený do podzimní ohnivé, letos se barvy teprve začaly ukazovat. I tak to byla moc příjemná procházka. No a potom jsme už šupajdily na večeři, kde jsme se skvěle najedly a všechny si i společně s Danuškou báječně několik hodin povídaly. Večer byl dlouhý a přesto strašně krátký. Když jsme dorazily na hotel, povídaly jsme si s Kačkou a Sabi ještě na pokoji do dvou do rána. A i tak to bylo málo.

Ráno tedy bylo malinko krušné, jelikož jsme toho moc nenaspaly a tak jsme se nemohly dostatečně rychle a plně rozpohybovat, přestože jsme měly spoustu plánů. Jelikož probíhaly v našem hotelu volby, nefungovala klasická snídaně, ale dostaly jsme snídaňový balíček. Přemýšlely jsme, zda ho sníst na hotelu nebo si nechat na cestu domů a na snídani zajít do kavárny. Měly jsme totiž ještě spoustu dalších plánů a čas se krátil. Nakonec jsme si snídani snědly před nádražím na lavičce, protože jsme si byly dát zavazadla do úschovny. Pro změnu se mi zničil u tašky i popruh, takže mi opět Sabinka pomohla a tašku odvezla položenou na svém kufříku. Nebylo úplně příjemné, že jsme měly u jídla v zádech jakési bezdomovce, ale tak vše proběhlo bez potíží, najedly jsme se a vyrazily směr náměstí, kde jsme chtěly zajít do muzea a hlavně jsme měly sraz ještě s Irenkou z Knihánkova, která měla dorazit s Martinkou Zrubcovou z Marťáskovy knihovničky. 

Uznaly jsme, že než děvčata dorazí, muzeum nestihneme, tak jsme šly rovnou do kavárny, kam za námi dorazila opět i Danuška a čekaly jsme na děvčata. A potom jsme si povídaly a povídaly a bylo nám báječně. Irenku jsem toužila dlouho poznat a moc ráda jsem se seznámila i s Martinkou. Myslím, že kdyby nás netlačil čas, povídaly bychom si ještě dlouho. Irenka s Martinkou a Danuškou poté, co jsme se rozloučily, vyrazily na oběd a na veletrh, a my jsme chtěly zajít do toho plánovaného muzea a galerie. Ovšem jsme si zrovna vybraly polední pauzu. Takže letos jsme tedy muzeum nezvládly, ale nevadí. Příští rok si to vynahradíme. Já osobně jsem raději za všechna ta příjemná, lidská, úžasná setkání. Muzeum neuteče.

Pomalou procházkou jsme tedy vyrazily s Káťou a Sabčou směr nádraží, kde jsme ještě omrkly Levné knihy Apokryf a nastal čas loučení. Dámy, když teď tak dopisuji tento článek a dostala jsem se až k tomu loučení, jsem úplně naměkko. Jsem tak moc ráda, že jsem vás poznala, že mi knihy do života poslaly tak báječná děvčata. Mám vás moc ráda a už teď se těším na další naše setkání. Jste úžasné, skvělé, vtipné, se srdcem otevřeným... Prostě moje kamarádky s velkým K a velkým ♥ Strávila jsem s vámi nádherné dva dny, nasmála jsem se tolik, jako už dlouho ne. Děkuji vám zcela upřímně a ze srdce ♥

Rovněž jsem moc ráda, že jsem se poznala s Danuškou Goliášovou, kterou moc ráda zase uvidím a určitě si budeme do té doby alespoň vyměňovat pohledy či zprávy. A neméně ráda jsem poznala Irenku s Martinkou a těším se na další setkání. Prostě dámy, všechny jste úžasné a opravdu platí... Knihy spojují ♥

Teda, jestli jste vážně dočetli až sem, jste skvělí a smekám. A to přemýšlím, zda jsem na něco nezapomněla. Snad ne. Knižní přírůstky a dárečky už si nechám do dalšího článku. Jenom malá připomínka na samotný konec, v článku jsem použila nejen své fotografie, ale také snímky od děvčat.

Mějte se krásně.

Vaše Šárka ♥