RECENZE – Na co Alice zapomněla

Autorka: Liane Moriarty

Překlad: Šárka Kadlecová

Nakladatelství: Ikar

Rok vydání v ČR: 2015

Počet stran: 432

ISBN: 978-80-249-2729-9

Anotace:

Když se Alice probere na zemi v posilovně, má na hlavě pořádnou bouli a myslí si, že je jí dvacet devět a čeká první dítě se svým super úžasným manželem Nickem. Jenomže pak se dozví, že se jí z paměti právě vymazalo deset let života a že je ve skutečnosti devětatřicetiletá neurotička, která nejraději tráví svůj volný čas v posilovně nebo na poradách školního výboru se ženami, jež kdysi nesnášela. Jak se to stalo, že se její život tak radikálně změnil? Proč ji její manžel nenávidí? Co tak hrozného provedla, že s ní její milovaná sestra skoro nemluví? A do toho si není schopná vůbec vzpomenout na svoje tři děti – ne, Alice se najednou vidí jinýma očima a ta nová žena, o které jí vyprávějí, se jí vůbec nezamlouvá. Najde způsob, aby se znovu stala tím člověkem, kterým bývala?

Alici je devětatřicet let, vychovává tři děti a je momentálně v rozvodovém řízení. Úplně si nerozumí se svou sestrou Elisabeth. Když se jednoho dne po pádu v tělocvičně probere z bezvědomí, nepamatuje si posledních deset let života. Nepoznává své děti, své osobní věci, své nové chutě, nechápe, proč je k ní vlastní sestra tak rezervovaná, proč se rozvádí se svým milovaným Nickem, jak se mohla dopracovat k tak nádhernému domu. A proč se k ní jeden muž chová jako k důvěrné přítelkyni? Prostě nic, prázdno, černá díra. Co bude dělat? Jak se chovat k dětem, které „v životě neviděla“, přičemž je jejich matka? A manželství s Nickem? Proč ztroskotalo? Vždyť se tak milovali. Před deseti lety byla právě poprvé těhotná. Nemohla by rozvod ještě nějak zvrátit? A co se stane, až se jí vrátí paměť? Jestli se jí vrátí...

Neumím si představit, že bych jednoho dne otevřela oči a nepamatovala si deset let. Děti bych poznala, pravda, protože jsou už dospělé. Ale co to všechno kolem? Námět této knížky mě hodně zaujal. Bylo zajímavé sledovat Alici, která se z rázné, rezervované až skoro arogantní ženy vrátí díky úrazu zpět do přístupnější, benevolentnější, obecně milejší verze sebe samé. Zjišťuje, že spoustu lidí k ní má výhrady, protože nejspíš není povahově taková, jak se teď cítí. „Opravdu jsem tak hrozná“, honí se Alici často hlavou.

Kniha je dějově pomalejší, rozvláčnější, možná bych uvítala svižnější tempo. Ale i přesto se mi četla dobře. Autorka nám nepředkládá pouze Alicin příběh s amnézií, nýbrž také životní osudy její sestry Elisabeth, která se právě nachází ve složité životní situaci. A do třetice nám děj zpestřují blogové články babičky Frannie. 

Pokud máte chuť na příjemnou oddechovou knížku se zajímavým námětem poúrazové amnézie, určitě po příběhu Alice sáhněte. 

O autorce:

Liane se narodila v roce 1966 v Sydney. Je sestrou další známé australské spisovatelky Jaclyn Moriarty (píšící YA literaturu).

Poté co opustila školu, pracovala v reklamě a marketingu v nakladatelství. Pak rozjela vlastní firmu, chvíli předtím, než začala pracovat na volné noze jako reklamní textař. V roce 2004, po získání inženýrského titulu na Macquarie University v Sydney, vyšel její první román Tři přání. Dále vydala další tři romány.

Nyní žije v Sydney se svým manželem a dvěma dětmi.

Je autorkou několika románů a série knih pro děti, které vydala pod pseudonymem Nicol Berry, jimž se paradoxně většího úspěchu dostalo ve světě než doma v Austrálii.

Hodnocení: 80%