neděle 23. února 2020

RECENZE – Noční návštěva

Autorka: Carol Goodmanová
Překlad: Jana Kordíková
Nakladatelství: Grada/Cosmopolis
Rok vydání v ČR: 2020
Počet stran: 248
ISBN: 978-80-271-2282-0

Anotace:
Jedné noci, uprostřed sněhové bouře, vystoupí z autobusu Alice s desetiletým synem Orenem. Prchají před jejím násilnickým manželem a zoufalá Alice se snaží schovat a ochránit sebe i své dítě. Jedno tajemství si ovšem nechává pro sebe. U autobusu je vyzvedne Mattie, padesátiletá sociální pracovnice, která žije sama v polorozpadlém domě uprostřed lesa. Když je potřeba se uprostřed noci o někoho postarat, volají právě jí. Podle pravidel by měla odvézt Alici a Orena na místní ubytovnu, ale místo toho je vezme k sobě domů. Že Oren jí připomíná mladšího bratra, který před třiceti lety zemřel, když mu bylo deset, si ovšem Mattie nechává pro sebe.
Zatímco sněhová bouře okolo nich zesiluje, vyplouvá minulost obou žen na povrch. Která z nich je víc nebezpečná a která ve větším nebezpečí?

Alice utíká se synem Orenem před svým agresivním manželem. Potřebují se schovat někde, kde je nevypátrá. Po několika přestupech do různých autobusů je u posledního vyzvedne Mattie, která žije na samotě v lese. Je to sociální pracovnice z charitativní organizace Útočiště, stará panna, která žije sama se psem. Měla by je odvézt do kláštera, kde budou v bezpečí, ale Oren mezi jeptišky nechce. Žijí tam prý jen sirotci a to on není. Proti pravidlům je tedy Mattie nechá přespat u sebe v domě a ráno jejich ubytování nějak vyřeší. Možná i proto, že jí Oren připomíná mladšího bratra, který již před třemi desítkami let zemřel, poruší zásady Útočiště. Venku zuří sněhová bouře a dvě ženy a malý chlapec se vzájemně poznávají a odkrývají zajímavé detaily minulosti.


Anotace knihy zní velice mrazivě a lákavě, obálka svádí čtenáře ještě víc. Trošku hůř jsem se do knihy začítala, chvílemi jsem byla dost zmatená. Příběh je vyprávěn jak z pohledu Mattie, tak z pohledu Alice. Co mi však vadilo, že obě mluví v první osobě. Neměla jsem tam možnost, se vcítit nebo souznít ani s jednou z žen. A občas jsem si musela připomínat, která z nich že to vlastně právě děj vypráví, přestože každá kapitola je nadepsaná jménem postavy.

Ani jedna z ženských postav není nijak zvlášť sympatická. A obě mají svá tajemství. Mohou si důvěřovat? Nebo by se spíš měly jedna druhé obávat?

Autorka do příběhu zakomponovala také jakési duchařské prvky. Nevadilo mi to, ale ani mi nepřišlo, že by to pro příběh mělo nějaký zvláštní význam. Mělo mu to asi dodat více na záhadnosti a napětí, ale mě konkrétně to nijak neoslovilo. Nicméně mě to ani neobtěžovalo.

Kniha se až na pomalejší začátek četla vcelku svižně. Atmosféru ponurého domu a počasí vylíčila autorka velice dobře. Ovšem čekala jsem trochu víc, více napětí, mrazení v zádech. Neoznačila bych ji za thriller, spíš za takové psychologické drama. Přesto můžu i tak knihu doporučit.

Hodnocení: 80%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji Barunce a nakladatelství Cosmopolis. Knihu můžete zakoupit zde.


2 komentáře:

  1. Musím jen souhlasit. Já bych klidně duchařinu vypustila, ale jak píšeš nemělo to žádný význam, kdyby to autorka vynechala, děj by byl velmi podobný :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj komentář ♥