úterý 16. června 2015

Jak jsem se dostala ke čtení...?

Milí knihomolové, přeji krásné poledne.

   Napadla mě otázka, čtete všichni už od dětství? Nebo jste kouzlu knih propadli později? Přivedl vás k četbě někdo z rodiny, přátel...? Třeba jste viděli rodiče neustále s knihou v ruce...



  Mě ke čtení pravděpodobně přivedla babička. Její sestra pracovala v knihkupectví, a tak jsem k různým příležitostem dostávala knihy. Nejprve pohádkové knihy, zbožňovala jsem Pohádky bratří Grimmů, dětské knihy, např. Lucie, postrach ulice, Alenčina čítanka a později knihy od mého oblíbeného Stanislava Rudolfa. Jelikož jsem četla rychle, přihlásila jsem se do knihovny a domů si je nosila po desítkách. 

   Na mateřské dovolené jsem četla hodně, ale pouze červenou knihovnu...harlekýnky a takové ty tenké sešitky s příběhy.

   Dalších spoustu let jsem četla ponejvíce jenom časopisy a teď toho opravdu velmi lituji. Kolik krásných knížek jsem mohla za tu dobu přečíst. Až před čtyřmi lety, kdy mi náhodně do schránky přišel letáček s reklamou od bux.cz a já se stala členem Knižního klubu, se knihy opět staly mou největší vášní. Objevila jsem tajemné kouzlo thrillerů a doslova jim propadla.

Zrníčko mých zásob :-)

A jak jste na tom vy? Budu ráda, když mi napíšete do komentářů. Krásný den s knížkou vám přeje Noelia :-)

4 komentáře:

  1. Já musím říct, že jsem si cestu našla víceméně sama, doma se četlo, ale ne nijak moc, spíš četli rodiče nám, než že by četli sami, a i to nijak často. Nás to totiž nebavilo, když nám někdo předčítal. :D A občas jsme chodily s mamkou do knihovny, ale tam jsem to neměla ráda, protože tam byly děsně protivné staré knihovnice a zakazovaly mi jít do oddělení od dvanácti let, brrr, ještě, že je to už v současnosti jinak. :-) Takže jsem si ke knížkám našla cestu sama, hlavně skrz školu. V deseti jsem četla dívčí romány (ale i ty pro dospělé ženské, což mamku, když na to přišlo, vyděsilo :D), v jedenácti se vrhla na Karla Maye a přes krátké foglarovské období zakempila na české a světové klasice a básních. A pak už nastoupila fantastika. :-) Nechci podceňovat vliv rodiny či školy, ale když si člověk skrz ně cestu ke čtení nenajde, ještě to zdaleka není beznadějné. Proto se musíme snažit zaujmout nečtenáře na různých místech a v různých obdobích, ať začne klidně číst ve třiceti, hlavně, ať čte. :D

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za komentář. Souhlasím s tvrzením, že si člověk určitě najde cestu sám, pokud o četbu bude stát a je jedno, v jakém věku. Mě naopak škola četbu, nechci říct otrávila, ale určitě mě v ní nepovzbudila. Způsobů je spoustu, ale u mě ta babička prstíky určitě měla :-) Přeji spoustu krásných knih ke čtení :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Číst jsem začala někdy na střední. Na základce mě povinná četba naprosto neuchvátila. Robinsonsku jsem sice přelouskala stejně jako Odvážnou školačku, Psohlavce dala do sedmnácté stránky a Babičku ani neotevřela. U nás doma to byla samá detektivka a nějaké fantasy se nevedlo. Ani jsem na základce netušila, že existuje někdo, jako Tolkien. :( Dala jsem Děti z Bullerbynu, něco málo od Maye a tím moje čtení bylo přesunuto na další kolej a nuceni rodičů mi v spřátelení se s knihou nepomáhalo.
    Na konci základky byl malý zlom. Kamarádka mi půjčila několik harlekýnek, na které chodila ke své babičce.
    Je to snadné čtení s naprosto stejným koncem, ale pár knih jsem přečetla.
    Pak jsem přesedlala na historické romány, thrillery, fantasy, milovaného Harryho Pottera, který otevřel knižní svět nejednomu dítěti.
    Teď čtu ráda a snažím se dohnat resty, co jsem jako malá zameškala.

    P.S. Taky vám přijde, že některé knihy v povinné četbě ZŠ jsou pro ty děti těžce stravitelné?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář. S povinnou četbou to cítím úplně stejně, samozřejmě na škole jsem ji bojkotovala jen proto, že byla „povinná“. Babičku jsem ještě vůbec nečetla, přičemž filmová zpracování z Terezií Brzkovou a nebo paní Kurandovou a Libuškou Šafránkovou v roli Barunky naprosto zbožňuji. Kytici, Máchův Máj a nebo například Malého prince jsem četla loni na podzim. A s chutí. Takže bych ráda i mimo čtení svých oblíbených thrillerů občas dala nějaký tento „restík“. :-) Nenásilně a opravdu s chutí :-)

      Vymazat

Děkuji za tvůj komentář ♥