Recenze: Unesená

Autorka:                   Lesley Pearse

Překlad:                    Lenka Faltejsková

Nakladatelství:      Moba

Rok vydání v ČR:  2015

Počet stran:             326

   Kolik krutosti, bezpráví a ponížení dokáže unést jedna mladá žena, která sama nikdy nikomu neublížila? Dozvíte se v příběhu Lesley Pearse... Bude vám připadat neskutečný. 

Anotace:

   David Mitchell nalezne jednoho květnového rána na pláži vyplavené tělo dívky v bezvědomí. Nešťastnice má na sobě zvláštní staromódní šaty, na zápěstích a kotnících pohmožděniny po poutech a bezcitně oškubané vlasy. Protože trpí ztrátou paměti a nevzpomíná si, kdo je, otisknou v novinách její fotografii s prosbou o pomoc.

   Pozná ji přítelkyně, s níž pracovala na zaoceánské lodi, a také bývalý spolubydlící, kadeřník Simon. Společně ji pak navštěvují v nemocnici a ona se pomalu zotavuje. Po několika dnech ji však lékař šokuje sdělením, že zhruba před třemi měsíci porodila...

   Život k ní nikdy nebyl laskavý, stavěl jí jednu překážku za druhou. Přitom toužila jen po tom, aby ji někdo miloval. Ztracené vzpomínky by bylo lepší nechat být a začít znovu, ale právě v minulosti se skrývá klíč k záhadám, které ji obklopují.

Podmanivý a napínavý příběh mladé ženy, snažící se pochopit, kým dříve bývala.

   Z paní Wainwrightové přímo čišel chlad. Jako by se o svou dceru v nejmenším nezajímala. 

„A víte, kde je teď?“ zeptal se Scott. 

„Nevíme,“ odpověděl Lottin otec. „Před nějakou dobou jsme občas dostali pohled.“ Došel k nástěnce a jeden ukázal. „Tenhle je ze San Francisca, to zrovna nastoupila na loď, ten další z Trinidadu. Od té doby nic.“ 

„Ale vždyť vám telefonovala,“ namítla Dale, když si vzpomněla na Vánoce a další příležitosti, kde Lotte tvrdila, že volá domů. Také prý mluvila s rodiči po tom znásilnění. „Proč by mi to vykládala, kdyby to nebyla pravda?“ 

„Vždycky byla prolhaná,“ odsekla paní Wainwrightová. „Počítám, že vám vykládala i tu svou pohádku o Popelce, jak jsme na ni byli zlí a neměli ji rádi. Tyhle bláboly chrlila na potkání.“ 

Dale šokovalo, že ta žena takovým způsobem zasvěcuje cizí osoby do rodinných záležitostí, navíc tak ošklivě mluví o někom, koho by měla mít ráda.

   Jednoho květnového rána objeví dvaatřicetiletý David Mitchell na své pravidelné běžecké trase vyplavené dívčí tělo. Dívka má na zápěstích a kotnících otlaky a hrozivě ostříhané vlasy. Nejprve si myslí, že je mrtvá, všiml si ale záchvěvů očních víček. Okamžitě volá záchranku.

   Dale Moorová, pětadvacetiletá Londýňanka, pracuje jako kosmetička v lázeňském provozu hotelu Marwood Manor poblíž Brightonu v Sussexu. V novinách objeví článek o vyplavené dívce. Neznámá prý ztratila paměť, policie tedy prosí o pomoc při pátrání po její totožnosti. Když Dale zahlédne otištěnou fotografii nalezené dívky, pozná v ní svou kamarádku Lotte Wainwrightovou. Děvčata se seznámila na výletní lodi, kde obě pracovala, Dale jako kosmetička, Lotte jako kadeřnice. Lotte pozná i Scott, Dalin kamarád, který byl na lodi také zaměstnán. Dale nechápe, co se Lotte mohlo stát. Kdo jí tak oškubal vlasy? A proč? Když se loni na jaře po skončení plavby vylodili, měla Lotte namířeno k rodičům. Od té doby ji Dale neviděla, ztratila s ní všechny kontakty.

   Dale se Scottem se rozhodnou, že dříve, než půjdou na policii nahlásit, že dívku pravděpodobně poznali, vydají se za Lottinými rodiči. Stále si pro sebe dělají naději, že bude Lotte vpořádku doma a oni si ji jen spletli s neznámou dívkou. Čekalo je ovšem šokující zjištění. Wainwrightovi svou dceru neviděli přes dva roky a zjevně ji ani trochu nepostrádají. Loni, po návratu z plavby, se Lotte doma neobjevila. Nejspíš to ani neměla v úmyslu. Dale se tomu vůbec nediví, její matka je chladná jako kus ledu, o svou dceru vůbec nestojí. Proč ale Lotte neřekla jí... kamarádce..., jaké má doma problémy? Kam po návratu z plavby tedy zmizela? 

   Dale i Scott jsou lhostejností Lottiných rodičů znechuceni. Jdou na policii, aby oznámili, že dívku poznali. Poznají ji také dva Lottini kamarádi, kadeřník Simon s přítelem Adamem, u kterých Lotte před plavbou bydlela. Lotte zpočátku nikoho z nich nepoznává, ale začíná si pomalu vybavovat vzpomínky na dětství. Poté je šokována sdělením, že před pár měsíci porodila. Připadá jí to nemožné. Kde je dítě? Kdo je otec? Postupem času se začíná skládat mozaika vzpomínek, které se Lotte útržkovitě vybavují. Příběh je plný zvratů, násilí, bolesti, ale i ohromného přátelství. Čtenáři připadá neuvěřitelné, kolik jeden člověk dokáže snést nepřízně a ran osudu a nepřijde o rozum.

Kniha mě absolutně dostala svým tématem, stylem psaní mně neznámé autorky. Píše opravdu věrohodně a sugestivně. Hlavní postava příběhu, kadeřnice Lotte, se mi velmi vryla pod kůži. Ve vzpomínkách na dětství a léta dospívání, kdy byla obyčejnou šedou myškou, bez sebevědomí a sebedůvěry, nikým nemilovaná, mi byla svým způsobem strašně blízká. 

   Vyléčení z naivity a bezbřehé důvěřivosti však mělo přijít neskutečně krutým způsobem. Ještě nyní, při vzpomínce na určité pasáže, mi naskakuje husí kůže. Příběh mě dokonale vtáhl do děje a rozhodně ho doporučuji k přečtení. Až na pár zanedbatelných detailů byla pro mě kniha vynikající a myslím, že na ni určitě dlouho nezapomenu.

Velké plus získává ode mne obálka, je nádherná, lákavá, hebká na dotek a jsem ráda, že mám takovou krasavici ve své knihovně.

„A proč jsi mi, proboha, nic neřekla?“ nechápala Dale.

„Bála jsem se, že by sis myslela, že jsem se zbláznila. A možná trochu ano, nevím. Jsi chytrá a energická, nemáš v lásce podivíny a neurotiky, jenže já tě nechtěla jako kamarádku ztratit. Tak jsem se tvářila, že se nic neděje.“

„Ach Lotte,“ vzdychla Dale. „Opravdu ráda bych řekla, že bych to pochopila, ale upřímně, máš asi pravdu, neměla bych s tebou trpělivost. Jenže to jsem celá já, sobecká nána. Chtěla jsem, abys se mnou řádila a užívala si venku, ne se pořád vracet k něčemu, s čím jsem si stejně nevěděla rady.“

Lotte se pousmála. „Mám tě ráda za to, jak jsi upřímná. Navíc jsi mnohem lepší člověk, než si myslíš.“

„Tak pokračuj, nesnesla bych, kdyby nás najednou vytáhli ven a zabili, aniž bych to slyšela celé.“

„Nežertuj o tom,“ napomenula ji. „Nejsi tak daleko od pravdy, vážně nám hrozí velké nebezpečí. Až pochopíš, o co šlo, třeba ještě vymyslíme, jak se zachránit.“

„Kruci, Lotte, to vypadá jako pořádná pecka!“

„Taky je.“ Lotte si dala pod záda polštář. „Přeruš mě, kdyby ses v tom ztratila nebo něco potřebovala vysvětlit.“

Dale teprve teď došlo, že to všechno je realita. Žádná v tisku nafouknutá historka, žádné klevety nebo podezření. Lotte se jí chystala říct, co se jí stalo.

O autorce:

Lesley Pearse patří mezi nejoblíbenější britské autorky. Fanoušky si získala po celém světě. Na svém kontě má již sedm milionů prodaných knih. Čtenáře dokáže do svých příběhů, působících velice pravdivě, vtáhnout a udržet v napětí od začátku až do konce. S postavami vás seznámí takovým způsobem, že na ně ještě dlouho nezapomenete. Nepíše podle žádného vzorce, ani nemá vyhraněný žánr. Dokáže psát o nemilovaných dětech, strachu, odmítání, chudobě, pomstě, stejně tak o bolesti první lásky, o přátelství, protože to všechno sama prožila. Ve svých třech letech přišla v důsledku tragických okolností o matku. Část dětství tedy Lesley a její starší bratr strávili odděleně v dětském domově. Otec sloužil u Royal Marines. Nepříjemné zážitky z tohoto období se také promítají v autorčině tvorbě. Nyní má tři dcery, dvě vnoučata, psy i spoustu milujících přátel. Je rovněž nadšenou zahradnicí

(zdroj Lesley Pearse)

Doufám, že se českého překladu dočkají i autorčiny další knihy.

Za svůj úplně první recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství MOBA.

Hodnocení: 5/5

Knihu zakoupíte ZDE