Knižní přírůstky 4

Minulý týden jsem navštívila Zásilkovnu, kde na mě čekalo pár nových knížek z Buxu a nakoukla jsem do Levných knih. 

Není to žádná velká hromada, jak se mi občas stává, ale i pár kousků potěší. Ilustrado a Sedmého sedmý jsem si přinesla z Levných knih, ostatní ze zmíněného, mého oblíbeného Buxu.

Niceville jsem koupila spíš pro dceru, i když si říkám, že bych klidně mohla někdy vyzkoušet zase něco jiného, trošku mysteriózního napětí - snad tam tedy bude, a knihu si také přečíst. Hodnocení sice nemá bůhvíjaké, ale já už na to nedám, kolikrát se mi stalo, že kniha s vysokým hodnocením a skvělými recenzemi mě vůbec nenadchla.

Niceville - Carsten Stround

Napínavý, temný román bestsellerového autora si rázem získal obrovský čtenářský úspěch. A není divu, neboť tento mysteriózní thriller je pojatý úplně nově. Nevysvětlitelným zmizením chlapce z města Niceville začíná podivná série událostí spjatých s temným tajemstvím, které doutná pod pokojným vzezřením města. Pátrání vede bývalý příslušník speciálních sil Nick Kavanaugh a v hrůzné noční můře je i s manželkou Kate zatažen do temného světa mezi životem a smrtí. Setkávají se s prastarou nenávistnou silou, temnější a starší, než je horský les obklopující její zdroj: tři sta metrů hlubokou jámu na skalním útesu, zvanou Kráterové jezero.

Knihu od Delphine de Vigan jsem na e-shopu obhlížela hodně dlouho. Od autorky jsem zatím vůbec nic nečetla, anotace vypadá velmi zajímavě, tak uvidím, jestli mě osloví.

Noc nic nezadrží - Delphine de Vigan

Noc nic nezadrží – na první pohled „obyčejné“ vyprávění o autorčině matce je ve skutečnosti biografií, rodinnou ságou i autorčinou intimní zpovědí. Delphine de Vigan s obrovskou dávkou citu a upřímnosti vypráví životní peripetie své matky, aniž by se byť jen na okamžik uchýlila k patetickému žalozpěvu. V příběhu hlavní postavy Lucile se střídají sebevraždy, incest, nevěra, smrt a nemoc, které by jistě mnoho rodin srazily na kolena. Právě síla, s jakou toto vše autorčina rodina překonává, tvoří ústřední myšlenku románu; moc temnoty je obrovská, avšak záleží také na nás, zda a jak se jí pokusíme vzepřít. Spisovatelka totiž nepíše pouze o své rodině; hluboce osobní vzpomínky a prožitky se v jejím podání dotýkají nás všech a odhalují nakolik prostředí, ve kterém vyrůstáme, utváří naši osobnost.

Další knížka v pořadí je Ilustrado. V Levných knihách jsem ji koupila za 19Kč. Ze Zlaté edice Joty mám doma již několik knih - například Zemi prokletých, Jakobijánův dům, Krkavčí lásku, Serenu a další. Zatím všechny čekají na přečtení. 

Ilustrado - Miguel Syjuco

Jednoho dne je z řeky Hudson vytaženo potlučené tělo Crispina Salvadora, kontroverzní celebrity filipínské literatury. Zároveň se ztratil i jediný rukopis jeho poslední knihy, která měla odkrýt korupci filipínských vládnoucích rodin. Salvadorův student Miguel se pouští po stopách svého učitele, vrací se domů, do země vystavené bezohlednosti a zuřivému drancování. Při svém pátrání se vrhá do studia Salvadorova literárního díla - jeho poezie, povídek, rozhovorů, románů i pamětí, aby mu pomohly odhalit smrt svého učitele. V knize tak postupně splývají hranice mezi životem a uměním, mezi mladým literárním učněm a jeho učitelem.

Knihou Smrt v převleku jsem doplnila sérii Vraždy v Midsomeru. Moc se mi líbil seriál. Jsou to klasické detektivní příběhy, takže zase takové trošku odlehčení mezi krváky, které miluji.

Smrt v převleku - Caroline Graham

Děj detektivního románu, tvořícího součást řady Midsomerských vražd, se odehrává ve vesnici Compton Dando, v níž se nachází staré a tajemné alžbětinské sídlo The Lodge of the Golden Windhorse. To si jako své útočiště vybrala skupinka podivínů spřízněných s hnutím New Age. Náhle jeden ze členů komunity zemře. Přestože je jeho smrt zpočátku považována za nehodu, ukáže se, že jde o chladnokrevnou vraždu. K případu je povolán šéfinspektor Barnaby a jeho mladý pomocník, seržant Troy. Dvojice detektivů, kterou čeští čtenáři dobře znají z televizní obrazovky, začne rozplétat složité předivo případu, utkané na pozadí bizarního prostředí pseudonáboženského společenství a poklidného chodu středoanglické vesnice.

Autorka Toni Morrison, od které je další kniha, je pro mě opět velkou neznámou. Zaujala mě anotace, ve které je zmíněno téma otroctví. No, uvidíme... :) 

Moc se mi líbí obálky od Odeonu, nemám ráda přeplácanost a nemám ráda, když vidím obálku a vybaví se mi například tři knihy s podobnou, téměř totožnou. Odeon má obálky minimalistické, někdy až strohé a to mi vyhovuje. Neříkám, že vyhledávám strohost vždy a za každou cenu, přece jen si vybíráme knihy kvůli obsahu. Ale jsem ráda, když i obálka mě nějakým způsobem osloví a nadchne. Jako nedávno u knihy Unesená od Lesley Pearse. Tam například má obálka do strohosti daleko, ale okamžitě mě upoutala. Ovšem někdy je ten minimalismus jen ku prospěchu.

Milosrdenství - Toni Morrison

Román Milosrdenství Toni Morrisonové v mnohém připomíná její nejlepší a nejvíc oceňovanou knihu - Milovanou. Shodné je nejen téma otroctví, ale i způsob, jakým ho prozaička zpracovává. Příběhy jednotlivých postav, jež jsou stejně jako v Milované zejména ženské, vypráví s neobyčejnou intenzitou, která čtenáře hluboce zasáhne. Děj románu zasadila spisovatelka do doby, kdy Američané práci otroků teprve začínali využívat. Skutečné břímě dějin i pohnuté osobní historie na svých bedrech nese úvodní a klíčová vypravěčka Milosrdenství: celý příběh zahajuje Florensina zpověď, jež rekapituluje svízelnou cestu černé otrokyně k vnitřní svobodě. Její doslova otrockou lásku k africkému kováři zapříčinilo někdejší upření lásky mateřské, a Florens se tudíž zbaví šance na budoucí štěstí zrovna ve chvíli, kdy se jí naskytla možnost jej dosáhnout. A krutou ironií osudu se s matkou v jistém slova smyslu opětovně setká pouze na závěrečných stránkách knihy...

Devátý román Toni Morrisonové je více než důstojným pokračováním toho, co John Updike nazval „vznešeným a nutným literárním projektem, jehož cílem je odhalení hrůz otroctví a potíží, s nimiž se potýkají Afroameričané". Autorka se tu sice zabývá tzv. velkými tématy jako rasové předsudky, ponížení a nesvoboda, ale v konečném efektu je Milosrdenství daleko poetičtější a mnohoznačnější, než by se na první pohled zdálo.

Poslední dnešní knížkou je Sedmého sedmý a je z Levných knih. Přiznám se, že české autory moc nevyhledávám, ale občas jsem byla mile překvapena. Z nedávné minulosti zmíním Jitku Prokšovou a její Zbytky iluzí nebo lékaře Václava Grubera a jeho knihu Zastřelte toho chromého koně.

Jaroslavu Černou neznám, nic jsem od ní zatím nečetla, tak se nechám překvapit. Nic neočekávám, tak třeba budu spokojená.

Sedmého sedmý - Jaroslava Černá

Končí starý rok, začíná nový? a v okamžiku, kdy odbíjí půlnoc, si Klára uvědomí, že letos oslaví její mladší dcera Simonka sedmé narozeniny. V té chvíli na ni dolehne strach, dosud skrytý až někde v hloubi jejího nitra. Vzpomene si, co se stalo sedmého července v roce, kdy bylo sedm let jejich starší dcerce, a jako útržek vzpomínky z dětství se jí vybaví prožitá bolest a ztráta v jejích vlastních sedmi letech. To poznání, že vždy v sedmém roce života přichází událost, kterou nedokáže ovlivnit, ji naplní obavami z budoucnosti, nejistotou, ale i touhou poznat pozadí vlivu záhadných sedmiček. Ochromená strachy a s pocitem, že miluje jen napůl a svůj život žije také jen napůl, marně hledá pochopení v sobě i ve vztazích kolem sebe, až se náhodou setká s paní Helenou a Pierem...

A to byl poslední přírůstek dnešního příspěvku. Pokud jste nějakou knihu četli, budu ráda, když mi napíšete, jestli se vám líbila, nelíbila :)  Hlavně by mě zajímaly knihy Milosrdenství a Noc nic nezadrží. Ale určitě budu ráda za každý komentář k jakékoliv knížce.