RECENZE – Ještě můžu vzlétnout – Laskavý průvodce ženy středního věku

Autorka: Monika Hodáčová

Nakladatelství: Grada

Rok vydání: 2018

Počet stran: 200

ISBN: 978-80-271-0632-5

Anotace:

Pamatujete si, o čem jste snila, když vám bylo dvacet? Stále ještě sníte nebo jste se už se všemi sny rozloučila? Možná by stálo za to některé z nich oprášit. A jestli už je na něco příliš pozdě, neznamená to, že nemůžete mít sny úplně nové, a možná dokonce i takové, o kterých se vám kdysi dávno ani nesnilo…
Tato knížka je laskavým průvodcem pro ženy, které přemýšlejí, jak naloží s druhou polovinou svého života. Autorka, zkušená psycholožka, která na vlastní životní cestě řešila stejné otázky jako vy, vám pomůže zamyslet se nad vlastní minulostí, která ovlivňuje váš život. Otázkami, zajímavými příběhy a podnětnými myšlenkami vás podpoří při vstupu do nové životní etapy, která může být plná velkých příležitostí, radosti z práce na sobě, na vztazích, na tom, co nás těší a dává našemu životu smysl.
Oproti dřívějším dobám máme mnohem více možností, můžeme více. Ale nemusíme. Nemusíme spasit svět ani být dokonalé. Možná by stačilo být k sobě laskavější a zkusit plnit si své sny. Nikdy není pozdě vzlétnout!

Kniha Ještě můžu vzlétnout – Laskavý průvodce ženy středního věku je řazena do žánru osobního rozvoje a poznání. Přiznám se, že jsem nikdy v podobném rybníčku nelovila, knihy tohoto druhu mě nelákaly, tudíž jsem je nečetla. Ale vše se může jednou změnit a tak i já jsem dostala chuť nějakou podobnou knihu vyzkoušet. Požádala jsem tedy Barunku z nakladatelství Grada o dva recenzní výtisky.

Dnes tedy pár slov k jednomu z nich. Ještě můžu vzlétnout je brožovaná dvousetstránková publikace určená převážně pro ženy mé věkové kategorie, tedy čtyřicet a výše. Autorka kapitoly své knihy označuje jako Tajemství a kniha jich obsahuje celkem osm, například O šťastném dětství, O partnerství, O domově, O čase a další. Monika Hodáčová ve své publikaci hledí především do budoucna, co vlastně ženy ve své druhé polovině života čeká, co ony od ní očekávají a jak se k ní postaví. Jsou zde ale také pasáže, kdy se ohlíží do let minulých. Což je velmi důležité, pokud chceme chod dalších let třeba výrazně změnit. Kniha je doplněna o výpovědi a zkušenosti žen, které autorka sama oslovila.

Co se mě týče, neobjevila jsem v knize nic, o čem bych ještě neslyšela, co by pro mě bylo nové. Nicméně mě kniha zaujala, moc dobře se mi četla a myslím, že se k ní budu časem vracet. Je psána nenásilnou formou, autorka nám nic nevnucuje, pouze nastiňuje, předkládá a doporučuje. Některé pasáže jsem třeba jen zběžně prolétla, nad jinými jsme se ale zamýšlela, vracela se v myšlenkách do minulosti a tak nějak se sama v sobě nimrala. Monika Hodáčová především ženám doporučuje, aby nezapomínaly samy na sebe. Žena je ta matka, manželka, opečovávatelka, někdy doslova ta kvočna z roztaženými křídly, ale kdo pečuje o ni? Leckdy se rodině zdá troufalé, když si žena chce urvat trochu času pro sebe, věnovat se svým koníčků, či se jen tak na chvilku uvelebit v křesle s hrnkem čaje a knihou. Ano, měly bychom začít myslet na sebe, nejen na ostatní. A rozhodně v tom není nic sobeckého. Pokud totiž budeme spokojené, odpočaté, můžeme se poté vrhnout s chutí do další práce a třeba zase tu svou rodinku s láskou opečovávat. Ale nemusíme kvůli tomu vyčerpáním lézt po čtyřech a kávu pít v poklusu. Dejme si prostor pro relax a nemějme špatné svědomí z toho, že si na chvilku sedneme a jen tak hledíme z okna. Relax, pohoda, hygge... Jak chcete :)

Zbavme se také strachu, který nás některé svazuje a brání nám tak pouštět se do něčeho nového. (Jen malá připomínka... Tyto pasáže týkající se obav, jsou jak stvořené pro mě. Jsem od malička srab a pustit se do něčeho neznámého, nového, kde nemám v zádech žádnou jistotu, to je pro mě očistec.)

Jen malinkou výtku bych měla, a sice k výběru oslovených žen, které odpovídaly na autorčiny otázky a prezentovaly své životní zkušenosti. Uvítala bych názory i úplně obyčejných žen, prodavaček, žen v domácnosti, dělnic, nejen žen se zjevně vyšším vzděláním, jistým postavením, podnikatelek a podobně. Jejich životy a tudíž i názory se jistě velmi liší, odpovědi a zkušenosti by tím pádem byly pestřejší a přínosnější pro početnější sféru žen.

Co napsat závěrem... Snad jen, že knihu ráda doporučím dalším čtenářkám mého a vyššího věku. Zastavte se na chvíli, uvařte si kávu a začtěte se do některé z kapitol. A užijte si tu chvíli odpočinku. 

O autorce:

Monika Hodáčová (1965) pochází z jižních Čech, žije střídavě v Písku a v Praze. Pracovala jako učitelka, lektorka programů pro děti i dospělé a terapeutka v rodinné poradně. V současné době ji nejvíce oslovuje pozitivní psychologie a také propojení psychologie s uměním, především s psaním. Psaní se intenzivně věnuje, publikuje na Psychologii.cz, zpracovává vzpomínky pamětníků pro společnost Post Bellum a momentálně připravuje knihu rozhovorů se zajímavými ženami pro hnutí Minerva 21. Má tři děti, se kterými se vzájemně podporují. Více na www.monikahodacova.cz

Hodnocení: 80%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Grada, kde knihu můžete zakoupit.