Knižní přírůstky – říjen #1

Krásný večer, přátelé :)

Ještě než vám ukážu veletržní přírůstky, mám tady poslední zářijovou a první říjnové nové obyvatelky mé knihovny. Dnes tedy tři kousky...

Poslední zářijovou knihou je Slepá mapa od Aleny Mornštajnové. Hanu jsem přečetla a hned po dočtení mi bylo jasné, že chci další autorčiny knihy.

Slepá mapa

Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství

Nestává se často, že by do redakční e-mailové schránky přišel rukopis, u nějž by už od prvního odstavce bylo zřejmé, že jde o knihu, která musí být vydána. Románová sága dosud neznámé Aleny Mornštajnové je právě takovým ojedinělým případem.

Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv.

Nový začátek se tak záhy proměňuje v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i na jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu, Anežky. 

Drama života tří žen napnuté mezi vůlí po novém začátku a bezmocí vůči dějinám, vlastnímu „genetickému kódu“ i osudu líčí vypravěčka s porozuměním, ale současně též s provokativním nadhledem a sebeironií. I tak lze koneckonců chápat poslední větu románu: „Teď už je to jen na mně…“

Aleně Mornštajnové se nade všechnu pochybnost podařilo napsat strhující a mnohovrstevnatý románový příběh, v němž sleduje nejen životy tří hlavních hrdinek, ale i řadu dalších postav, a zdá se, že její kniha bude podobným zjevením, jako byla kdysi Paměť mojí babičce Petry Hůlové.

Prvním říjnovým přírůstkem je novinka a zároveň recenzní výtisk z nakladatelství Alpress Nikomu by neublížil od Catherine Burns.

Nikomu by neublížil

Marion žije s dominantním bratrem Johnem v rozpadajícím se domě po rodičích. Stará panna, která ještě spí s plyšovým medvídkem, je na něm zcela závislá. Když bratr skončí s infarktem v nemocnici, musí Marion čelit tomu, před čím celou dobu zavírala oči. Před tím, co se dělo ve sklepení. Zdá se, že John není jediný, kdo skrýval svou temnou stránku.

Anotace je sice krátká, ale celkem lákavá, tak uvidíme. Alpress je mívá často dost zavádějící.

A třetí knihou dnešního článku je Povídej, co vidíš od Joy Fieldingové. Vyhmátla jsem ji v Luxoru za 99,- takže šla do košíku.

Povídej, co vidíš

Bailey Carpenterová pracuje jako detektiv u advokátní kanceláře. Když je však jedné noci brutálně znásilněna, zhroutí se jí celý svět. S návaly panické úzkosti a hrozivými nočními můrami zůstává uzavřena mezi stěnami svého luxusního bytu, násilníka totiž vidí v každém muži, kterého potká. Čas si krátí pozorováním okolních domů dalekohledem. Postupem času však pomalu přestává věřit svému rozumu, protože ji každou noc budí zvonění telefonu a v protějším věžáku se neustále u okna producíruje jakýsi muž, který Bailey dokonce také sleduje dalekohledem. Věřit mu ale přestává i policie, ačkoliv pachatele stále ne a ne najít. I přes svůj stav tak Bailey nezbývá než vzít pátrání do vlastních rukou. Do toho se objevuje její nevlastní sestra Claire se svou přidrzlou pubertální dcerou Jade kvůli ohromnému dědictví, o které se nevlastní sourozenci soudí.

To je pro dnešní přírůstkový článek všechno. Zaujala vás některá z knih? Co vy a Alena Mornštajnová?

Mějte krásný večer.

Vaše Šárka ♥